Série: Labradoří Experiment
 Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5

Doktor Hathers se mě zeptal, zda může přijít další večer ke mně do bytu. Souhlasil jsem a odešel domů. Byl jsem unavený a šel rovnou spát. Bylo pozdě a byla to dlouhá noc. Pán mi řekl, že kvůli němu nemusím uklízet v bytě, ale já chtěl.

Odešel jsem z práce dříve, vrátil se do bytu a trochu tam poklidil. Nemusel jsem moc dělat, jen sebrat nějaké věci, uklidit kuchyni, nic velkého. Až když jsem uklízel sprchu, všiml jsem si, jak mi cinká obojek. Nepamatoval jsem si, že bych si ho nasazoval, když jsem přišel domů. Usmál jsem se, dotýkajíc se kůže. Byla teplá a hřála mě.

Dokončil jsem uklízení právě na čas. Dr. Hathers dorazil do bytu a já ho vzal na prohlídku. Obývací místnost, kuchyně a ložnice. Nebyl moc velký, ale byl levný.

„Řekni mi, hochu,“ zeptal se. „Je všechen ten nábytek tvůj?“

„Ne, Pane,“ řekl jsem. „Většina už byla v bytě. Jenom televize, přehrávač, televizní stolek a počítačový stůl. Zbytek patří k bytu.“

„Takže tu vlastně nic nemáš, hochu?“

„Ne, Pane,“ řekl jsem. „Nemohu si mnoho dovolit.“

„Chápu,“ řekl. Vypadalo to, že v bytě něco hledá. „Uvolni se, Aspene, a odpočívej.“

---

Doktorovy poznámky, první záznam:

Šel jsem dnes do bytu subjektu „Aspena“. S potěšením jsem zjistil, že nemá mnoho nábytku nebo jiné vlastnictví. Stěhování tedy bude jednoduššího. Věci, které vlastní, jsou snadno přenosné a lehce se začlení do domova kohokoliv.

Zhypnotizoval jsem Aspena, jakmile jsem došel do bytu. Pro zestručnění jsem rozhovor nahrál, ale nebudu ho předkládat. Kopie jsou k dispozici na obvyklém webu. Začal jsem Aspenovi vštěpovat, že jeho pravé jméno je Aspen. Zdůraznil jsem jeho latentní homosexuální sklony a začal ho směrovat k jeho psí mysli. Můj cíl učinit ho inteligentním loveckým psem vypadá nadějně. Přivedl jsem ho do polobdění, abych ho naučil správnému orálnímu sexu, a jsem šťastný, že můžu reportovat, že má skutečně jemná ústa. Začne se také do role oblékat, neboť mu půjčím jeden z mých náhradních obleků.

---

Zdálo se mi, že jsem byl nějak pes. Cítil jsem, že jsem na všech čtyřech a přede mnou byl Pán. Řekl mi, abych se posadil, připnul mi vodítko na obojek a učil mě správně příkaz K noze. Drbal mě na obličeji a říkal mi, jaký jsem šikovný pejsek, že si zasloužím kost. Pamatuji si, že si stáhl kalhoty, zatímco mi řekl, abych sedl a zůstal. Pak mi říkal, jak kouřit a lízat. Poslintal jsem celou jeho „kost“ a kňučel jsem a vrčel při tom jako hladový pes. Cítil jsem pak, jak ejakuloval do mé pusy a dal mi příkaz vše polknout. Pak mě zase podrbal, pohladil a řekl mi, že jsem hodný pejsek.

Další, co si uvědomuji, bylo probuzení v mé posteli. Venku byla pořád tma a Pán tu byl se mnou. „Byl jsi moc hodný kluk, Aspene,“ řekl. Podrbal mě na hlavě. „Běž a připrav se do postele, pejsku, a já se ujistím, že se prospíš.“

„Ano, Pane!“ řekl jsem. Rychle jsem šel do koupelny, postaral se o večerní hygienu a vrátil se do ložnice, kde Pán otevřel kufr, který měl s sebou. Nepamatoval jsem si, že by ho přinesl. Ukázal mi hnědou koženou kombinézu. Ztvrdl jsem jen díváním na tu krásu.

Pán se podíval na mé nahé tělo. „Vidím, že pejskovi se líbí!“ Souhlasil jsem, neschopen souvisle mluvit. Pomohl mi obléci se do toho úžasného obleku. Hnědá kůže mi sedla úplně těsně. Kolena byly pořádně vycpané. Když mi natáhl oblek až k pasu, připravil mě na další část. „Teď ti musím zasunout ocas, pejsku,“ řekl. Nemusel mi ukazovat ten kolík. Cítil jsem, jako by mi tam strkal telefonní sloup, ale s dostatkem gelu a trpělivosti mi nakonec kolík zastrčil do díry. Vyštěkl jsem, když zajel celou délkou, ale cítil jsem, jak se mi ocas za zadkem vrtí, a ta plnost byla příjemná, přirozená.

Pak mi drsně chytil za stojící péro. Než jsem mohl zareagovat, strčil ho do kožené trubky přichycené k podbřišku obleku a koule prostrčil dírou pod ní. Vypadalo to, jako bych měl psí penis včetně koženého pouzdra! Takovým pohledem mi moje mužnost, no spíš samec-nost, ještě více naběhla, až já z tlaku málem omdlel. Pán mi pomohl zašněrovat do obleku až k hrudi a pak natáhnout kožené rukávy na paže. Končily párem pacek, které mě nutily sevřít ruce v pěst. Pak zašněroval zbývající část až nahoru ke krku.

„Sedni,“ řekl mi. Sedl jsem si do dřepu a on mi sundal obojek. Pocítil jsem najednou prázdnotu, když se tak stalo, ale pohladil mě po krátkých vlasech na hlavě a mě se ulevilo. „Brzy se vrátí, hochu,“ řekl. Sáhl do batohu a vyndal další koženou věc. Podržel ji přede mnou a já uvidět, že je to kožená kukla podobná té, kterou jsem si vyzkoušel při první návštěvě. Tahle měla velké trojúhelníkové uši spadající dolů a otevřené oči, aby skrz ně bylo vidět. „Zůstaň, hochu,“ řekl. Seděl jsem bez hnutí.

Navlékl mi kuklu na hlavu a těsně ji stahoval. Cítil jsem, jak se kožená maska přilnula k mému obličeji a nový psí čumák trčel kupředu. Pak jsem cítil, že přivazuje kuklu k novému obleku, spojujíc je do jednolitého převleku. Ustoupil a prohlédl si mě. Viděl jsem, že se usmívá a bere obojek. „Bude z tebe dokonalý pes, Aspene,“ řekl, když mi připínal obojek zpět přes kožený oblek. „Cítíš se dobře, hochu?“

„Ano, Pane!“ řekl jsem, odpovídajíc bez odkladu.

„Dobře, hochu. Uvolni se, Aspene, a odpočívej.“

Probudil jsem se další den ráno, pořád uzavřený v mé nové psí kůži. Podíval jsem se na hodiny a viděl, že je 9:30. Přijdu pozdě do práce! Pokusil jsem se vstát, ale nemohl jsem. Oblek mě uvěznil v pozici na všech čtyřech, a nebyl žádný způsob, jak se dostat z pacek a z obleku. Začínal jsem už panikařit, když jsem uslyšel hlas z kuchyně.

„Ne, dnes to do práce nezvládne,“ říkal hlas. „Je mu opravdu špatně.“ Chtěl jsem něco říct, ale radši jsem si to rozmyslel. „Je mi to líto, snad bude moci přijít zítra.“ Pán zavěsil a vešel za mnou do ložnice. „Jak ti je, hochu?“ zeptal se.

„Dobře, Pane!“ řekl jsem nadšeně. Zavrtěl jsem ocáskem a skoro začal poskakovat. Pohladil mě přes koženou kuklu a poplácal na boku.

„Hodný hoch. Pokud potřebuješ na záchod, tak doporučuju vyčůrat se do sprchy. Ještě nejsi připravený vyjít z toho ven, hochu.“ Musel jsem se hodně překonávat, ale podařilo sem mi vymočit do vaničky sprchy a vrátit se po čtyřech zpět k doktoru Hathersovi. „Hodný pejsek! Mám tady video a chci, aby ses na něj podíval, hochu. Podíváš se na něj tolikrát, kolikrát jen budeš moci. Můžeš nosem mačkat tlačítka na převití zpět a spuštění. Uděláš to pro mě, hochu?“ Přikývl jsem. „Dobře, ukaž mi to, hochu!“ Podíval jsem se na ovladač videa jako nikdy předtím a zjistil, že můžu zaměřit a zmáčknout tlačítko přehrávání mým koženým nosem. Pán mě poškrabal za koženým uchem. „Dobře, pejsku!“

Rozzářil jsem se pýchou, když to pán říkal. „Musím teď do své práce. U ledničky máš talíř s jídlem a misku s vodou. Vrátím se večer po práci, pejsku. Žádné štěkání, žádné vytí, žádné otevírání dveří a zvedání telefonu, a nic lidského. A nebudeš se lízat, Aspene. Rozumíš, hochu?“

„Ano, Pane,“ řekl jsem.

„Hodný pejsek. Užij si volný den!“ Posadil jsem se před televizi a koukal na otáčející se kolo.

---

Doktorovi poznámky, druhý záznam:

Toto je druhý den intenzivního tréninku. Aspen je ve svém obleku a vypadá spokojeně. Nechal jsem ho doma zamčeného přes den s videem. Bude ho celý den sledovat. Video pro fázi jedna, které sleduje, je upravené. Zaměření je shodné, ale trénuji ho, aby o sobě uvažoval jako o psovi. Zprávy pro uspokojení Pána a podřízení se členům klubu jsou stále přítomný, ale místo upravování mysli do pozice psa se snažím vyvolat psí vlastnosti, které už jsou přítomny. Důvody osvětlím později.

Včera večer jsem se rozhodl směrovat Aspena více do rasy maďarského ohaře než černého labradora. Mým důvodem bylo, že i když je černý labrador lepší lovecký pes, maďarský ohař jej převyšuje ve všech ostatních ohledech. Věřím, že kdokoliv bude Aspena vlastnit, ocení jeho všestrannost.

Při této příležitosti bych chtěl požádat o jeho formální přijetí. Pokud obdržím souhlas od více než 75% požadovaných pravidly do konce mé pracovní doby, vezmu poté Aspena k sobě do domu a začnu jeho skutečný výcvik. Jeho profil je uveden níže. Prosím odpovězte Pro nebo Proti co nejdříve.

Profil subjektu Aspen:

Aspen je 22 let starý, 170 centimetrů vysoký, štíhlé postavy. Má hnědé oči a nyní velmi krátké vlasy, které jsou přírodně hnědé. Jeho pravé jméno je Bradley. Studoval vysokou školu a dokončil ji v tomto roce. Jeho zaměřením byly přírodní zdroje se zaměřením, aby se stal správcem parku.

Jeho psí pozadí je hluboce zakořeněno v jeho vyrůstání a dalo mi hodně zabrat objevit ho. Jeho rodiče prošli, jak on to nazval, „ošklivým rozvodem“, když mu bylo pět. Byl poslán do domu jeho prarodičů v Michiganu, kde zůstal několik dalších let. Toho času se velmi spřátelil s jejich psem, labradorem jménem Chester. V hypnóze sdělil, že nikdy neprováděl žádné sexuální aktivity s tímto psem, ale několik let byli téměř nerozluční.

Chester umřel několik let poté, co se subjekt vrátil do otcova domu. Jeho otec získal opatrovnictví a už nikdy neviděl svou matku. Subjekt byl velmi neklidný při povídání o otcově roli v jeho vyrůstání. Zeptal jsem se ho, jestli ho otec někdy napadl, a odpověděl ano. Zeptal jsem se, jestli to byl sexuální útok, ale řekl ne. Byl při tom velmi neklidný, tak jsem téma nechal být.

Jen mimochodem, pokud by byl Aspen odmítnut jako kandidát, rád bych obdržel povolení od klubu pomoci subjektu překonat stres z tohoto vztahu a rozvodu. Má úžasnou mysl a věřím, že by bylo nevhodné, kdyby musel toto břímě táhnout celý život. Stejně jako mnoho dalších dětí po rozvodu se z něj stále částečně obviňuje. S trochu práce mu mohu pomoci.

Subjekt se v úvodním rozhovoru se mnou popsal jako bisexuálně zvědavý, ale pod hypnózou připustil, že fantazie s muži jej vzrušují více než se ženami. Vyjádřil se také, že jeho občasné pokusy naplnit fantazie zahrnovali zkoušení kouření na hrdlech lahví od piva. Začal naplňovat své psí fantazie, když se přestěhoval do vlastního bytu a mohl volně zkoumat své pocity bez přítomnosti jiných lidí.

Zdá se, že touží po přijetí a chvále. I bez hypnotických sugescí rád slyší, že si vede dobře. Také si velmi užívá dotýkání a mazlení jako se psem.

Subjekt je momentálně ve fázi svého života, kdy je připravený na změnu. Vystudoval vysokou školu s myšlenkou stát se správcem parku nebo prací pro odbor životního prostředí. Byl odmítnut v několika státech, většina s poznámkou, že je pro ně příliš kvalifikovaný. Chystal se rozeslat životopisy soukromým loveckým organizacím, než se ke mně před týdnem dostal.

Mluví plynule španělsky, má praktické zkušenosti s přežitím v divočině a také umí morseovku. Nikdy mu nebylo měřeno IQ, ale odpromoval s vyznamenáním. Je pravděpodobné, že nepracuje na žádném odboru životního prostředí, protože nemá žádnou „pomoc zevnitř“. Jeho otec pracoval ve skladišti v Illinois, jeho matka je neznámá.

Mým plánem je pokračovat s Aspenem v běžné proceduře a vytvořit z něj loajálního loveckého psa. Nicméně věřím, že by byl hřích potlačit jeho mysl či dokonce úplně vymazat. Můj návrh je vytvořit z Aspena loveckého psa, přinašeči ptáků, případně stopaře a loajálního společníka pro budoucího Pána. Jeho znalost lesů a zákonů ohledně životního prostředí na národní i státní úrovni by byla ideální součástí. Chtěl bych zachovat jeho schopnost mluvit stejně tak jako jeho znalost přírody a zákonu jí se týkajících. Už nyní má velkou oblibu v lovení vysoké a má znalost ve stopování. Byl by tedy dokonalým průvodcem pro Pána, který má přírodu také rád.

Nyní bych rád požádal o povolení přivést Aspena do klubu a zároveň o povolení pokračovat s tímto experimentem. Prosím zašlete odpovědi na oba body odděleně. Děkuji za váš čas.

---

Čas utíkal, ale já si toho ani nevšiml. Dál jsem sledoval pásku, přetáčel ji zpět, a sledoval znovu. Když jsem dostal hlad, snědl jsem jídlo na talíři. Dostal jsem žízeň a tak jsem se napil z misky. Cítil jsem se uvolněný, víc uvolněný než za hodně dlouhý čas. Úplně jsem se ponořil do pásky běžící v televizi, sledoval měnící se barvy a tichou hudbu, a věděl jsem, že je správné poslouchat Pána.

Jak čas plynul, byl jsem si pořád jistější, že poslouchání Pána je dobré a přirozené. Nevěděl jsem sice, kdo to bude, ale věděl jsem, že jednou bude a já ho budu poslouchat. Barvy na obrazovce ve mně někdy vyvolávaly představy jako loajálnost, představy psů chválených pánem, a takové věci. Byly to jen záblesky, ale věděl jsem, že na tom vodítku bych měl být já, v obojku. Tak to bylo správně, tak jsem to cítil.

Uplynulo ještě více času, nemám tušení kolik. Uslyšel jsem zabušení na dveře a skoro jsem zpanikařil. V mysli mi vytanula představa mého domovníka a já byl naprosto bezmocný a nemohl ho nijak zastavit, aby mě takto viděl! Slyšel jsem klíč v zámku, jak odemyká, a v otevřených dveřích se objevil obličej mého veterináře. Byl jsem tak šťastný, že ho vidím! Vrtěl jsem ocasem, postavil se na čtyři a doběhl k němu, skákajíc radostí. Předtím mi řekl, že nemám štěkat, ale tak moc jsem chtěl!

Poklekl vedle mě a poplácal mě na hlavě. „Hodný hoch,“ řekl. „Jsi takový hodný pejsek! Sedni.“ Poslechl jsem, ale ani na chvíli jsem neuhnul pohledem.

„Poslal jsem oficiální žádost do klubu,“ řekl. Byl jsem zmatený, ale věděl jsem, že Pán jedná dobře. „Rozhodli o tvém budoucím výcviku. Ale než ti to řeknu, Aspene, potřebuji od tebe něco vědět.“

„Ano, Pane?“ zeptal jsem se.

„Jsi ochotný se naprosto vzdát svého života, jak ho znáš, abys jsi naplnil svou psí osobnost? Toto není hra, hochu. To je rozhodnutí na celý život,“ řekl. „Pokud bys to nebyl ochoten udělat, nebude tak snadné z toho vycouvat. Takže to potřebuji vědět teď. Pokud řekneš ano, celý tvůj život se změní.“

„Bude to lepší, Pane?“ zeptal jsem se.

„Ano, hochu,“ řekl. „Myslím, že bude.“

„Budete mě vlastnit, Pane?“ zeptal jsem se.

Zavrtěl hlavou. „Na krátkou dobu se o tebe budu starat. Ale tvůj Pán pak bude vlastnit tebe, tvé srdce, mysl a duši.“

Cítil jsem, jak mi srdce poskočilo a kleslo. „Kdo je můj Pán?“ ptal jsem se sám sebe. „Bude mu na mě záležet? Bude na mě zlý?“

Pán mě drbal na hlavě. „Budeš mi muset v tomto věřit, Aspene. Jako tvůj veterinář bych byl přece hrozně nezodpovědný, kdybych tě dal do péče někoho, kdo na tebe bude zlý.“ Jeho roce hladily mou koženou psí kůži. „Volba je na tobě, Aspene. Přemýšlej o tom.“

Přemýšlel jsem. Promýšlel jsem nad vším, co mě dovedlo do této chvíle. Moje rodina, kamarádi, vysokoškolský život, dokonce moje kariérní vyhlídky. Stálo to za to odhodit všechno pro možnost být psem? Pak jsem přemýšlel nad svými pocity. Už to pro mě nebylo jen sexuální vzrušení. Nosit ten poslední týden obojek, to bylo jak odznak cti. Ten kousek kůže a dva odznáčky vypovídaly o mé duši mnohem víc než jakákoliv kniha, zaměstnání nebo rodina. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Zvedl jsem pravou tlapku a položil ji na jeho předloktí. Otevřel jsem oči a podíval se zpříma do očí muže, který, jak jsem věděl, mě mohl udělat kompletním.

„Ano, Pane. Jsem ochotný.“