Série: Labradoří Experiment
 Díl 1 Díl 2 Díl 3 Díl 4 Díl 5

Domů jsem dorazil ještě v údivu. Vstoupil jsem do bytu, zamkl za sebou, odhodil batoh a oblečení na gauč a klekl na všechny čtyři. Bez otálení jsem se převrátil na záda, chytil svojí stále stojící kládu a začal masturbovat. Cítil jsem, jak se mi obojek tiskne na krk, známky cinkaly s každým záchvěvem těla a netrvalo dlouho, stříkal jsem. Zaklonil jsem hlavu a tiše pro sebe zavyl, jak mě pokrývala jedna dávka za druhou, dokud vše nezklidnilo. Spustil jsem packy na zem a jen tak ležel.

Nakonec jsem otevřel oči a zamyslel se. Ležel jsem a procházel vše, co se stalo. Šel jsem k veterináři. Mému veterináři. Byl jsem pes, zběhlý pes, nevlastněný, ale pes. Prohlédl mě, dal mi očkování proti vzteklině a dal mi registrační a očkovací známku. Podíval jsem se na dolu a uvědomil jsem si, že jsem jel domů ve svém psím kostýmu. Rozřízl ho kolem mé díry a také u mého péra a koulí. A na hrudi jsem měl všude sperma, psí sperma.

Pomalu jsem se zvedl, abych šel do kuchyně. Když jsem procházel kolem zrcadla, prohlédl jsem si svůj obraz. Měl jsem pořád doktorův obojek, tři centimetry tlustý, kožený, pobytý cvoky ve třech řadách po celém obvodu. V kroužku byla oranžová očkovací známka a modrá známka ve tvaru hydrantu. Prohlédl jsem si je v zrcadle a pohrál si s nimi mezi prsty. Všiml jsem si také, že mám pořád na hlavě psí uši patřící ke kostýmu. Jel jsem domů v takovém rozrušení, že jsem si ani neuvědomil, že mám pořád na sobě psí kostým, úplný, na veřejnosti. Ano, pod oblečením, ale stejně.

Vzal jsem si misku z odkapávače na lince a zarazil se. Najednou se to zdálo mnohem příhodnější pro mě, jako ten správný způsob pro jezení. Už jsem v ní občas jedl, ale teď jsem cítil potřebu jíst tak pořád. Pán by byl rád. Ne, nebyl to můj Pán. Byl to můj veterinář. Tak to bylo přesnější. Hodně věcí se změnilo. Uskutečnil jsem sen a líbilo se mi to. Hledal jsem něco k snědku a nakonec jsem se spokojil s cereáliemi, které jsem si nasypal do misky. Položil jsem ji na zem, klekl na čtyři a snědl vše jak nejlépe jsem mohl. Pak jsem se cítil už unavený a šel do postele.

Tu noc jsem měl živé sny. Byl jsem venku, na travnaté louce, a díval se na všechno z pozice na čtyřech. Běhal jsem, volně, svobodně na čtyřech. Sprintoval jsem travinami, šplouchal se ve vodě, hrál jsem si. Pak jsem uslyšel zavolání, běžel za ním a našel muže, ne doktora ale jiného muže, poplácal mne na hlavě a řekl mi, že jsem hodný pes.

Budík mě vytrhl ze snu příliš brzy. Pořád jsem byl v kostýmu, ouška mi ve spánku spadla a já byl schoulený v přikrývkách. Musel jsem ale jít do práce a nechat Aspena na chvíli být. Chvíli mi trvalo, než jsem si sundal obojek. Nemohl jsem se přinutit si ho jen tak odepnout. Ale věděl jsem, že musím. Nakonec jsem to udělal a položil ho opatrně a s respektem na stůl. Svlékl jsem kostým a prohlédl si ho. Celá spodní část byla rozřezaná a úplně zničená. Ale to mě netrápilo. Pověsil jsem ho a dal si sprchu.

Každý den jsem opakoval stejný vzor. Šel jsem do práce, bezmyšlenkovitě pracoval, šel domů, svlékl se, nasadil jsem si obojek, vyhonil jsem se, a pak jsem ležel na zemi a koukal na televizi. Pak jsem šel na internet, zkontroloval emaily, snědl večeři a šel spát. Po pár dnes jsem to už ale nemohl vydržet. Potřeboval jsem se vrátit k veterináři. Potřeboval jsem ho vidět. Vyndal jsem jeho vizitku a zavolal mu.

Párkrát to zazvonilo a pak to pán zvedl. „Doktor Hathers,“ řekl.

„Zdravím, Pane,“ řekl jsem. „Tady Aspen.“

„Ahoj!“ řekl se zjevným potěšením. „Jak se máš?“

„Dobře, Pane,“ řekl jsem. „Já... rád bych zas přišel, Pane.“

„Další vyšetření?“ zeptal se. Slyšel jsem, jak listuje v knížce.

„Ano, Pane,“ potvrdil jsem. „Chtěl bych vás vidět, Pane.“

„Vyhovuje ti zítřek večer?“ zeptal se.

Věděl jsem, že nic nemám. „Ano, Pane!“

„Hodný hoch. Můžeš chvíli vydržet?“ Než jsem mohl odpovědět, odložil telefon. Za chvíli se zas vrátil. „Můžeš se posadit, hochu?“

„Ano, Pane,“ řekl jsem a posadil se na podlahu s telefonem u ucha.

„Pohodlně, hochu?“

„Ano, Pane.“

„Uvolni se, Aspene, a odpočívej.“ Cítil jsem, jak se jeho hlasem uvolňuji, utápím se v něm. Už nezáleželo na tom, co říkal, bylo prostě dobré slyšet jeho hlas. Zpomalil a zeptal se mě na večeři. Řekl jsem, že bych rád. „Jdi se tedy najíst, pejsku. A zítra kolem půl osmé. Dones obojek, hochu, ale nenasazuj si ho. Budu mít pro tebe pár překvapení.“

„Ano, Pane. Děkuji, doktore!“ řekl jsem.

„Je mi potěšením, hochu. Uvidíme se zítra!“ a zavěsil.

Dostal jsem hlad, tak jsem se vydal do obchodu něco nakoupit. Vzal jsem maso, nějaké brambory, a když jsem šel kolem uličky s potřebami pro zvířata, vzal jsem krabici pamlsků a malou krabici psích granulí. Zaplatil jsem a vrátil se do bytu. Maso bylo dobré, brambory byly také dobré, ale nestačilo to. Pořád jsem měl hlad. Vyndal jsem svou misku a podíval se na granule. Zavrtěl jsem hlavou. To nepůjde. Ale po pár minutách se mi ta myšlenka vrátila. Svlékl jsem se, nasadil si obojek a nasypal si granule do misky a položil ji na zem. Nalil jsem si sklenici vody a položil ji vedle. Poklekl jsem na čtyři před misku. Začal jsem vyjídat misku a cítil jsem, že se mi vrací erekce, čím více jsem toho snědl. Když jsem dojedl, už jsem to nemohl vydržet. Klekl jsem před psí misku a namířil do ní svůj penis, a začal honit. Doslova jsem zavyl, když jsem vystříkl, a sperma zamířilo do misky. Otevřel jsem oči a podíval se do ní. A jediné, na co jsem pomyslel, bylo „Vau!“ Byl to ten nejintenzivnější orgasmus za hodně dlouhou dobu.

Práce další den přešla a já se připravoval na návštěvu Pána. Byl jsem natěšený. Ale kolem šesté se ozvalo zaklepání na dveře. Uklidil jsem zbytky svého kostýmu a otevřel. Byl to domovník. „Můžu dovnitř?“ zeptal se.

„No jo, jasně,“ řekl jsem. Vešel a rozhlédl se.

„Ty jsi tu pálil vonné tyčinky?“ zeptal se. Řekl jsem, že ne. „Je tu pořádné pižmo. Podívej, řeknu to přímo. Už tu nějakou dobu bydlíš a byl jsi obvykle dost tichý. Ale sousedé mi říkali, že tu poslední dobou večer slýchají nějaké štěkání a vytí. Nemáš tu psa, že ne?“

„Ne,“ řekl jsem. „Nemůžu si psa dovolit.“

Podíval se mi přes rameno. „A k čemu ty psí pamlsky?“ řekl a šel do kuchyně. Podíval se do dřezu a já věděl, že uviděl nerezovou psí misku na odkapávači.

Postavil jsem se před něj dřív, než si mohl všimnout obojku. „Myslím, že byste měl teď jít, Pane Stevensone. Už vás tu nechci.“

Trochu ustoupil. Nikdy dřív jsem se mu tak nepostavil. „Dobře, Brade,“ řekl. „Ale jestli tě tu chytím se psem, vyhodím tě odsud. Rozumíme si?“

„Tady žádný pes není,“ procedil jsem mezi zuby. S odfrknutím odešel. Zase jsem přecházel bytem, ale tentokrát naštváním. Kolem sedmé jsem vyrazil za Pánem do ordinace. Zhluboka jsem se nadechl a zaklepal jsem na dveře. S úsměvem mi otevřel a pokynul mi dovnitř.

„Pojď dál, Aspene,“ řekl a navedl mě do ordinace. „Potřebuji dokončit pár věcí.“ Přikývl jsem a sedl si na židli. „Nezapomněl jsi na obojek, hochu?“ Kývl jsem a vytáhl jsem ho z kapsy bundy. „Hodný kluk. Jen to dokončím.“ Vyplnil něco málo do papírů a odkládal je do složek. Tiše jsem ho sledoval při práci.

Konečně dokončil papíry a podíval se na mě. „Máš hlad, hochu?“ přikývl jsem. „Tak se půjdeme najíst. Budu řídit.“

Jeli jsme do restaurace na večeři a strávili jsme několik hodin povídám. Mluvili jsme hlavně o mně. Trochu jsem se styděl a občas jsem si připadal, že žvaním. Ale on se o mne velice zajímal a chtěl se o mně dozvědět vše. Nejvíc mě ale překvapila jedna otázka, zvlášť že to bylo tak na veřejnosti.

„Tak jak dlouho jsi lidský pes?“ V šoku jsem se rozhlédl kolem. Pán se zasmál. „Neboj se, hochu. Nikdo nás nemůže slyšet. Klidně povídej.“ Jeho slova mě uklidnila a přikývl jsem.

„Pár let, Pane,“ řekl jsem mezi loky limonády. „Když jsem se procházel po obchodním domě a šel kolem zverimexu, nějak jsem cítil, že mám se psy něco společného. Myslel jsem si, že je to divné, Pane. Udělal jsem si kostým a hrál jsem si na psa během Halloweenu. A od té doby jsem cítil spříznění se psy. A když jsem pak našel na webu různé stránky, věděl jsem, že nejsem jediný.“

Pán dojedl svůj hamburger a šáhl si pro něco do kapsy. „A proč černý labrador, hochu?“

Musel jsem se nad tím zamyslet. Vlastně jsem nad tím dřív moc nepřemýšlel. „Žádný zvláštní důvod, Pane. Asi jen že se kostým černého labradora dělá snadno. Jenom černý spandex na celé tělo, ocas a uši.“

Přestal se hrabat v kapse. „To je jediný důvod, hochu?“

„Myslím, že ano, Pane,“ řekl jsem.

„Pán přikývl a nabídl mi psí sušenku na dlani. Bez ostychu jsem se pro ni natáhl a vzal ji pusou a rozžvýkal. Usmál se a jen řekl: „Hodný pejsek.“ Srdce mi poskočilo, když to řekl. Zanedlouho jsme jeli zpět do ordinace. Řekl mi o obojek a já mu ho podal. Dovedl mě do vyšetřovny a řekl mi, abych se svlékl. Udělal jsem to, cítíc se naprosto pohodlně nahý před svým veterinářem.

„Aspene, k noze!“ Klekl jsem si vedle něj a on mi nasadil obojek na krk. Sáhl do zásuvky a vyndal kožené vodítko a připnul mi ho. Plácl si na stehno a šel halou. Následoval jsem ho a od mě vedl do kadeřnického salonu pro psy. Poklepal na velký stůl a já na něj vyskočil. „Sedni.“ Posadil jsem se na nohy. „Hodný pejsek.“

Podrbal mě a já se zas cítil naprosto spokojený. Došel ke skříni a vyndal z ní zástěru. „Aspene, chci, aby ses pořádně zamyslel nad tím, co se tě zeptám,“ řekl nasazujíc si zástěru. „Rád bych ti udělal sestřih, hochu.“ Došel ke mně a projel mi prsty mezi vlasy. „Rád bych ti udělal kratší sestřih a rád bych ti oholil všechny chlupy.“

Přikývl jsem, ale podržel mi ruku pod bradou. „Nechci, abys jen souhlasil, hochu,“ řekl přísně. „Nechci nemyslícího čokla. Chci takového, který umí o sobě přemýšlet. Tohle bude nejméně na šest měsíců. Některé chlupy nedorůstají tak rychle a ty s tím budeš muset žít.“

Pán počkal, abych se nad tím zamyslel. „Aspene, je to na tobě. Chceš to?“

Vážně jsem nad tím přemýšlel. Mám rád krátké vlasy a nikdy dřív jsem nebyl celý vyholený. Šest měsíců není zas tak dlouho a vlasy i chlupy dorostou. „Ano, Pane,“ řekl jsem. „Chci vás potěšit, Pane.“

Přikývl. „Hodný hoch. Budeš odměněn, pejsku!“ řekl. Vzal mě pak do vany a nejdříve mě umyl a ujistil se, že jsem celý čistý. Když mě osušil, odvedl mě zpět ke stolu a nařídil mi sednout. Strojkem mi ostříhal vlasy skoro do hola, nechávajíc jen krátkého ježka. Celou dobu mi opakoval, že jsem hodný pejsek.

Pak jsem si musel kleknout na všechny čtyři a různými strojky začal pracovat na mých pažích i podpaží. Dovolil mi sledovat ho, jak mi holil všechny chlupy z rukou, trochu chlupů ze zad a pak chlupy na hrudi. Prsty mne štípl do bradavek, když se k nim dostal, a já zakňučel jako štěňátko. Všiml jsem si, jak se usmál, a pak pokračoval dál na mé břicho.

Když se dostal k mému rozkroku, podržel mi zase stojící péro v jedné ruce a druhou rukou mi opatrně oholil všechny chlupy v ohanbí. Dlouhou dobu strávil odstraňováním chlupů z mých koulí, poté co je v rukou zahřál, aby pěkně klesly. Vibrování strojku mě vzrušovalo, ale Pán mi řekl, že nesmím stříkat. Bylo těžké se ohlídat, ale dokázal jsem se udržet.

Pán mi pak oholil nohy a přikázal mi, abych se postavil na chodidla, aby mi mohl oholit úplně. Pak si oblékl gumové rukavice a vyndal ze skříně nějakou lahev. „Dám ti krém na zjemnění kůže. Bude to trochu studit, ale rychle se to ohřeje.“ Jen jsem přikývl, když trochu vymáčkl a začal mi ho roztírat na ruce. Bylo to studené, ale vážně se to zahřálo. Tak mi namazal celé tělo. Trochu se to lepilo, ale i ten pocit brzo přešel.

Zabralo to dost času celého mě namazat. Trochu mi pak taky namazal na obličej a krk, což bylo příjemné. Sundal si gumové rukavice a pohladil mě po kraťoučkých vlasech. „To je hodný kluk. Jsi moc hodný pejsek!“ říkal. „Ty jsi tak hodný!“ Radostně jsem vyštěkl a on se usmál a podrbal mě na hlavě. „Dobře, hochu! Tak ještě jednou do vany!“ Celého mě umyl a osušil a pak mě dovedl zpět do vyšetřovny.

Pomohl mi na stůl a usmál se. Koukal na mě těma svýma modrýma očima a já cítil, jako by se mi díval rovnou do duše. Jednou rukou jemně zatáhl za můj obojek. Trochu jsem zakňučel, cítíc tu váhu. Pán pak ke mně zase promluvil. Říkal, jak jsem hodný pes, dobrý, věrný pes. Říkal mi, že budu jednou někomu dobrým psem. Celý čas na mě mluvil jemně, příjemně a já se ani na chvíli nepřestal dívat do jeho očí. Nechtěl jsem. Věděl jsem, že veterinář ví nejlíp, co se má.

Pak mi volnou rukou přejel po hřbetě a poklepal na boky. Postavil jsem se na čtyři a zaštěkal. Pošeptal mi do ucha: „Chce pejsek svou odměnu?“ Hlasitě jsem znovu štěkl. „Hodný hoch...,“ řekl. Postavil se vedle mě a dal mi jednu ruku pod bradu. Ne, pod čumák vlastně. Pak mi jemně drbal na čumáku a držel mi hlavu nahoru. „To je hodný pejsek,“ říkal. „Moc, moc hodný...“. Pak mi chytil moje postavené péro druhou rukou tak, že mě při tom objímal.

Zalapal jsem po dechu, když mě chytil za péro. „Cítíš svůj uzel, pejsku?“ zeptal se. Zakňučel jsem, narážejíc na jeho ruku. „Cítím, že tě držím za bulbus, hochu! Tak do toho. Udělej se mi o ruce, hochu!“ Začal jsem přirážet na jeho ruku a cítil jsem, jak mi uzel mezi jeho prsty nabíhá, až mi uzamkl v jeho ruce. Schválně ho vzal jenom mezi konečky prstů! Donutil mě držel hlavu nahoru a oči dopředu. Začal jsem vrčet, jak jsem cítil blížící se orgasmus. „Zavyj, až budeš stříkat, hochu! Nahlas!“

Bubnoval jsem svým tělem do jeho ruky a pak jsem vypustil zavytí. „Hlasitěji, hochu!“ Zavyl jsem ještě víc a zatnul nohy, abych vytlačil sperma ven ze svého psího penisu, jak nejsilněji jsem mohl. Natahoval jsem hlavu, i když ji Pán držel pořád pevně, a zavyl jsem k nebi ve stejnou chvíli, jako jsem vystříkl na veterinářovi ruce. „Hooodný pejsek!“ řekl, zatímco jsem ještě stříkal a vyl při každé dávce. „Hodný pejsek! Moc hodný!“ Hekal jsem vyčerpáním, cítíc svůj uzel mezi jeho prsty, a zacítil jsem svoje sperma ve vzduchu.

Pustil moje péro a dal mi ruku před obličej. „Očisti mě, hochu. Olízej svoje psí sperma.“ Bez otálení jsem olízal jeho ruku úplně do čista. Nikdy dřív jsem vlastně svoje sperma neochutnal, ale užíval jsem si tu chuť i texturu. Otočil ruku, abych mohl olízat i zbytek. Podíval jsem se na něj a on se na mě usmíval. Potěšil jsem Pána, a to mi dělalo moc dobře.

Podrbal mě na hlavě čistou rukou a dál na mě mluvil. Lehl jsem si a zhluboka jsem oddechoval, když mě drbal. Pak jsem k němu vzhlédl a mohl jsem jen říct: „Děkuji, Pane!“

Pán se usmál a řekl: „Líbilo se ti to, hochu?“ Slabě jsem přikývl. „Dobře!“ řekl. „Chtěl bys toho ještě víc, štěně?“ Položil mi prst na rty. „Neodpovídej ještě. Přemýšlej, hochu. Zatím ti skočím pro věci. Myslím, že jsme už skoro hotovi. Taky se potřebuju umýt, tak se hned vrátím, Aspene.“ Potom odešel pryč, nechávajíc mě s vůní mého spermatu v nose i chutí na jazyku.“ Seděl jsem na stole, s mým klesajícím pérem dotýkajícím se kovové plochy, připomínajíc mi celý zážitek. Na jednu stranu jsem pořád nemohl uvěřit, že se vše děje tak rychle. Na druhou stranu, cítil jsem, že to tak má být. Cítil jsem, že jsem našel svoje místo. A ten muž byl ochotný vzít mě pod svá křídla.

Vrátil se a podrbal mě na hlavě: „Rozhodl ses, hochu?“

„Ano, Pane,“ řekl jsem. „Chci víc.“

„Jsi si jistý, hochu? Nechci nic polovičatého, Aspene,“ řekl. „Všechno nebo nic.“

„Všechno, Pane,“ řekl jsem.

Přikývl a pohladil mě na hlavě. „Hodný hoch.“

---

Deník doktora Hathera

Subjekt Aspen se vrátil po čtyřech dnech. Vyjádřil zájem pokračovat v tréninku ze své svobodné vůle. Dostal jsem ho do hypnózy a navrhl, aby zkusil žrádlo pro psy.

Aspen přišel na schůzku a během večeře jsem z něj vytáhl všechny potřebné informace. Povídali jsme o jeho okolí, zájmech i psích představách. Subjekt nikdy neměl homosexuální zkušenost, ale rád by. Aspen mi také řekl, že jeho volba černého labradora nebyla způsobena nákloností k tomuto plemenu. Místo toho evidentně zvolil plemeno kvůli jednoduchosti kostýmu. Věřím, že subjekt může být naveden na plemeno více odpovídající jeho povaze.

I bez hypnotické pobídky subjekt svolil k oholení celého těla a ostříhání vlasů, a nanesení depilačního krému, které ho udrží bez chlupů v první fázi výcviku. Aspen také vyjádřil zájem podstoupit plnou změnu na psa. Použitím hypnotických příkazů pod spouštěcím slovem, Aspen cítí na svém penisu uzel a ztrácí schopnost používat lidskou řeč. Umí také velmi dobře výt; jeho hlasivku budou dobré pro naše účely.

Rozhodl jsem se, že Aspenovi nabídnu bydlení ve svém domě, a dám mu první část výcviku u sebe. Plánuji experimentovat s Aspenem a ověřit, zda mé teorie o chytrém sportovním psu mohou fungovat, jak jsem zmiňoval v předchozí eseji. Pokud nebude experiment úspěšný, můžeme vždy použít obvykle techniky k docílení běžného výsledku.

Rád bych také příležitostně nabídl Aspena vhodnému členovi jako loveckého psa. Během lidského života se Aspen zajímal o lovení vysoké zvěře i vodního ptactva, stejně jako dalších venkovních aktivit. Bude z něj dobrý sportovní pes a bude potřebovat trénink. Budu ho trénovat sám, aby měl jemná ústa a byl poslušný k Pánovi. Nemohu si bohužel nechat Aspena sám, i když bych rád.

Zanechal jsem v Aspenovi několik posthypnotických příkazů. Nadále nebude moci masturbovat bez mého souhlasu. Bude nosit obojek, kdykoliv to bude možné. Aspen je ale velice vnímavý k hypnóze, takže se musím hlídat, abych ho nepřesytil příkazy. Těším se na další práci s ním v intenzivnějším dennodenním režimu.